Dědictví aneb jak Helena ke štěstí přišla

Další mistrovské dílo z pera mistra románů pro teenagery (Mládí v hajzlu) C. D. Payna. Román popisuje život průměrné americké ženy, 59-tileté Heleny. Její život je pořád stejný, nuda, šeď, nekonečně čištění obrovského domu a právnický manžílek dávno vyměnil sex za golf.

Na bohatém předměstí v Pepper Pike nemá Helena žádnou výplň dne než pečování o domácnost. Monika, její 25-tiletá dcera, po dlouhém zevlování v domácím hnízdečku konečně našla práci a s ní i nového přítele. Nechutné prase Roland, ze kterého se ovšem postupem času vyvine docela fajn chlapík. Kyle prostředí z dětí si užívá studentského života na vejšce. A poslední z dětí? Šestnáctiletej drzej fracek Casta, se kterou má ovšem Helena velmi zvláštní rodičovský vztah, takový, jaký by jste opravdu nečekali. Všemu nasazuje korunu její manžel Harkness- vysoký plešoun, tvrdohlavý beran, který udělá cokoli jen aby Heleně nemusel s čímkoli pomáhat.

Znenadání se Helenin život obrací vzhůru nohama.

Dalajlamova kočka a umění příst

Jedna z mích nejoblíbenějších knížek se konečně dočkala pokračování! A rozhodně je co číst...Vrnivý příběh, vyprávěný kočičíma očima z prostředí dalajlámova chrámu v Jokhangu Vás znovu vtáhne do děje a jen tak nepustí.

Kočičí moudrost mnohdy přesáhne tu lidskou, která je většinou založená jen na povrchních věcech.
Někdy se prostě stačí pohodlně uvelebit a řešení vašich starostí k vám přijde samo od sebe.
Dalajláma odjíždí na dlouhé turné po Americe a Jeska je poprvé ''sama doma''. Těsně před odjezdem jí dalajláma zadá nesnadný úkol- přijít na to proč vrní, aneb jaká je vlastně příčina štěstí.

The fault in our stars

Světový bestseller, který dojal a rozbrečel mnoho lidí po celém světě. Já však patřím k těm druhým, kterým čtení přišlo sice smutné ale ne natolik aby ze svých slzných kanálků udělali rozbitý vodovod. Možná je to ale tím, že jsem přišla o největší momenty překvapení jen díky spoilerům od mích milovaných  spolužáků.

 Je trochu poznat, že knížku napsal muž, který se snažil vcítit se do ženského pohledu na věc ale nicméně nedosáhl 100% výsledku jako kdyby (řekněme to na rovinu) byl gay, přijde mi že ženy smýšlejí jinak ale to dělá Hazel ještě zajímavější. Nápad, zasadit tragickou romanci do nemocničního prostředí 21. století, musím přiznat, to byl vynikající. Přišlo mi ale trochu...pitomé, že umírající Hazel nemá chuť něco dělat nebo žít, přestože se s ní snaží její máma nebo kamarádky i její podpůrná skupina něco dělat, dokud se nepozná s Augustem. Chápu, že to mělo být součástí té velké romance ale z mého pohledu mi to přišlo trochu nefér vůči všem ostatním.

http://www.tumblr.com/

 Vím, že se holky i kluci kvůli svým protějškům často mění ale já myslím že člověk by měl ve vztahu zůstat sám sebou.  Hazel začala číst, poslouchat a hrát stejné věci jako August, změnila se kvůli němu ale stejně mu