Je trochu poznat, že knížku napsal muž, který se snažil vcítit se do ženského pohledu na věc ale nicméně nedosáhl 100% výsledku jako kdyby (řekněme to na rovinu) byl gay, přijde mi že ženy smýšlejí jinak ale to dělá Hazel ještě zajímavější. Nápad, zasadit tragickou romanci do nemocničního prostředí 21. století, musím přiznat, to byl vynikající. Přišlo mi ale trochu...pitomé, že umírající Hazel nemá chuť něco dělat nebo žít, přestože se s ní snaží její máma nebo kamarádky i její podpůrná skupina něco dělat, dokud se nepozná s Augustem. Chápu, že to mělo být součástí té velké romance ale z mého pohledu mi to přišlo trochu nefér vůči všem ostatním.
http://www.tumblr.com/
Vím, že se holky i kluci kvůli svým protějškům často mění ale já myslím že člověk by měl ve vztahu zůstat sám sebou. Hazel začala číst, poslouchat a hrát stejné věci jako August, změnila se kvůli němu ale stejně mu 