Autorka zpracovala smutný příběh její rodiny založený na skutečných událostech, které donutí člověka zamyslet se nad tím jak žije a jaké má vlastně štěstí. Film pojednává o vrozených psychických nemocech jako je například schyzofrenie jenž postihly matčinu část rodiny.
Vše začíná v tmavém Lotyšsku ve 20. letech minulého století. Její babička se snaží utopit v řece, ale nejde to. Proč ne? Nemá přece šutry v kapsách které by jí zatížili.
Signe se pomalu prokousává smutným příběhem babičky, která svůj nesnadný život žila ze dne na den ve velkém psychickém učinění. Vytoužená studia, nešťastné manželství ze kterého se zrodilo osm dětí a nakonec předávkování se léky na srdeční slabost. Dále se dostáváme k jednomu z osmi dětí- její matce a potomkům jejích sourozenců. Vypráví smutné osudy svých sestřenic z nichž některé trpěly tak velkými depresemi že se rozhodly předčasně svůj život ukončit.
Snímek je kreslený a právě animace dávají filmu s jinak velmi závažným tématem nádech hravosti. I když se to může zdát až nemožné Baumme vtěsnala do svého filmu vtipné scény a to právě díky kresbám. Vždyť je přece kreslila sama tvůrkyně, která film zahájila procvičením svých baseballových schopnosti alias házením ''kamenů'' do publika.
Signe Baumane sama trpí vážnými depresemi ze kterých jí pomáhá právě umělecká tvorba. Svými zamyšleními ve filmu se mi dostala hluboko pod kůži. A bohužel, musím přiznat že tak trochu vystihla část naší famílie...To je asi důvod proč jsem brečela jako malé dítě.
Kritici se do filmu ovšem pustili zostra, podle mého neoprávněně, ale možná nemám objektivní názor. Každopádně si myslím že je to film který stojí za to vidět.
Žádné komentáře:
Okomentovat